Hvězda, sází na své sošné polohy a divákům se zdá, že její hlas jest medově basý.
Kláru Svobodovou můžete v inscenacích PRN vidět zřídka a je to jen na vaší škodu. Je totiž opravdu podařená. Podařeně hraje, podařeně mluví a především se může spolehnout na jednoznačně nejpečlivější studium role ze všech členů Pibimpap, takže výpadky textu, tak typické pro soubor geniů, u ní nepřicházejí v úvahu. To ale neznamená, že Klára není také génij. Nikdo nedokáže vytřískat tolik herectví z pouhých kruhů pod očima. V nich je všechno: barokní obžerství i postmoderní únava, cit hluboký i cit mělký, hysterie i harmonie, bradla i kruhy... Plnost hereččiných prožitků je někdy tak masivní, že ona může být nařčena z přehrávání, a skutečně k tomu dochází. Ale to je jen proto, že Klára hraje nezřízeně, eruptivně a nadmíru. Je si totiž vědoma toho, že když korbel přeteče, piva si lízne i ten, komu nádoba nepatří. To znamená nejen diváci, ale i personál divadla či kritici či prostá zvěř.
Pipkins: „Klářin hluboký podmanivý hlas mě uspává, její herectví elektrizuje. Takto harmonicky rozpolcen vzkřikávám Ať žije!“
Kláru Svobodovou můžete vidět v následujících rolích:
Záhada chladírny;
