komedie z lázeňského trávníku

V HLAVNÍCH ROLÍCH HRAJÍ A ZPÍVAJÍ:

Sulfur Siřič Mlesnikov, kníže ............... Jakub KOLÁR
Malcolm Bunsen ............... Martin PROKEŠ
Mildred Bunsenová, jeho žena ............... Majka LUKEŠOVÁ
Harris Fizeau ............... Libor ULOVEC
Vratislava Bledá ............... Jana HRADECKÁ
Jáchym Krotký ............... Michael KUDELA
Vilma Světlá ............... Kateřina HREČÍNOVÁ
Jilma Světlá, její dcera ............... Lenka NOVÁČKOVÁ
Lajos Somodyi ............... Jiří KOLÁŘ


Napsal a režíruje: Jakub KOLÁR

Hudba: Libor ULOVEC a Jiří KOLÁŘ
Klavírní úprava a doprovod: Jiří KOLÁŘ


A je to tady! Od dob muzikálů s lázeňského prostředí Krevní destičky, Veliký podzim a Šicí stroje je tu po dlouhé době opět šance spatřit takřka celý soubor divadla Pibimpap-Rizoto [nesklonn.] na prknech, co znamenají svět. Šance je to nesmírně vzácná, protože vlna těhotenství a mateřství náš kolektiv brzy opět rozeroduje na činitele takřka výhradně mužského pohlaví. Osamělé chlapecké valounky pak budou mnohem účinněji zmítány pokušitelskými proudy v podobě alkoholu či lenosti či doutníků či všeho dohromady. Ale ne, na to teď nebudeme myslet, budeme myslet na Kroket!

O čem tato hříčka je? O nešťastnících, kteří podléhají flirtu stejně snadno jako koule úderům kroketové palice. Síla, což? (Síla by byla, kdyby to bylo naopak, kdyby herci hráli koule a palice. To bych si snad zahrál s nimi v roli zvlášť kruté širokorozmáchlé úderomasivní paličaté palice. - pozn. Pipkins) Poprvé v dějinách Pibimpap-Rizoto [nesklonn.] jsou lázně podány jako nepříjemné místo, kde se lidé nudí a morálně krní. (Krní? Snad chrní, ne? - pozn. Pipkins. Kdyby chrněli, tak by hra byla nudná. Diváci by viděli jen spící herce. - pozn. autor. Spící herci Pibimpap-Rizoto [nesklonn.] mají spoustu předností: nic nezkazí, nevšimnou si, že já taky spím, nevšimnou si, že když se probudím, odejdu ze sálu, a v neposlední řadě si jejich obličej zachová ten příslovečný krajíček lidskosti a není zbrázděn šklebem, který snad někteří, Prokeš, považují za činoherní, ale já jej klasifikuji jako skličující, až obskurní. - pozn. Pipkins)

Protože Pibimpap-Rizoto [nesklonn.] se na půdě lázní pohybuje již nějaký ten pátek, herci zvládají své role snad až příliš ospale a samozřejmě. Tak hned Libor Ulovec. V roli Fizeaua se vypne jako břečťan k Janě Hradecké, ale její Bledou, kterou chce popnout, nepopne. (Nechápu, a to jsem zahradník a flirtér k tomu. - pozn. Pipkins) Ulovec hraje především svým pohybem. Když stojí, tak ano. Když krouží, tak tuplem. (Mám dojem, že to zkrátka dělá pořádně, ale nechci se s touto svou triviální interpretací unáhlit, ta věta vypadá, že skrývá hlubší význam. - pozn. Pipkins) Zkrátka a dobře, hraje pořádně. (Páni, já se trefil. - pozn. Pipkins) Pomocí lakýrek z kůže slepýše Libor budí dojem, že je hladký jako had. Ale pozor, slepýš není had! Proto se interpret o přestávce správně přezuje do botek z kůže úhoře.

Jana Hradecká, se kterou má Libor nezapomenutelný výstup, postavila svou roli na studiu postavy Hedy Gablerové z Ibsenovy Hedy Gablerové. Nikde jinde Jana tuto postavu nenašla, což nutí k zamyšlení, jestli se při přípravě neflákala. Nikoli! Pracovala velmi pilně. Tak pilně, že občas jí do úst vstoupí repliky ze zmíněné Ibsenovy hry a při pohledu na Liborovu obuv v druhé půlce se v ní vzedme norský přírodně-ochranářský pud. Naštěstí však dokáže zkrotit svůj temperament a Ulovce nezuje, což oceníte především vy, vážení diváci.

Kateřina Kolárová je na jevišti svým širokým pojetím postavy k nepřehlédnutí. Což je dobře, její rafinovaná práce s cukrářskými kousky je totiž něco, na co se vyplatí popostrčit celou řadu divadelních sedadel dopředu. Ostatní spolusedící budou s touto operací určitě souhlasit, neboť masivně vřelý výstup interpretky s Martinem Prokešem u kroketové koule působí jako feromonální předkrm.

Majka Lukešová dlouho podléhala Pipkinsovým svodům, abychom hráli kroketové náčiní, takže její převlek za kouli dostal trhliny až v posledních hodinách. Majku však i tak poznáte lehce. Na rozdíl od dřevěné koule plyně hovoří a při pohybech není odkázána na údery palicí. Její pojetí role je jako obvykle roztomilé, což vede k domněnce, že herečka je také roztomilá. Při osobním setkání se tato domněnka ukáže jako správná.

Lenka Nováčková hraje moderní slečnu Jilmu moderními výrazovými prostředky. Při pohybu po jevišti například používá poslední poznatky z teorie uzlů a metodické příručky pro přednosty posunovacích nádraží. Do vagonu má však Lenka daleko, i když některé poslední konstrukce lehkých souprav... Tím nechceme říci, že je Lenka snad lehká, je se tak pohybuje... Lehce... Uf. Její přítomnost na jevišti diváka utvrdí v tom, že to s Pibimpap ještě není tak zlé. Že to diváka nenapadne? No...

Je třeba říci, že ve hře spatříte také Jakuba Kolára. To také není nic, co by se dalo přežít, jen když člověk vysloveně chce, ale Jakub bude také zpívat. Sice jen jednu píseň, ale to bohužel povede k tomu, že do toho dá vše. A vše v Kolárově pojetí se do krabičky od sirek rozhodně nevejde, to tedy ne. Nicméně jinak tento hoch hraje frešně jako řádně studená voda.

Michael Kudela v roli Jáchyma hraje býčka. Studijní pobyt v kempu týmu NBA Chicago Bulls, na argentinských pampách v roli biče a v plechovce od red bullu mu dal tolik, že herec nebyl schopen všechny nabyté zkušenosti použít naráz. To vedlo k tomu, že svoji postavu rozčlenil na tři segmenty: levý (levé ucho, oko, ruka, nosní dírka a noha) hrají jako americký basketbalista (uvidíme, zda se Michaelovi podaří pojmout to tak, jako by to byl černoch), střední část (trup, ústa, hřbet nosu, čelo) jsou jako bič, kdežto zbytek se chová jako energetický nápoj. Spolu s vámi doufáme, že koordinace mezi částmi zůstane na takové úrovni, aby nedošlo k nekontrolovatelné rotaci herce.

Martin Prokeš se musí v roli Bunsena krotit. Možná také proto se nabízel Kudelovi pro jeho argentinsko-bičové školení jako bull-sparringpartner. Nakonec však zůstal doma a zklidňoval se četbou Kanta a kyslíkovými dluhy. Proto možná některé z vás překvapí jeho přidušený hlas a zarudlý obličej. Jinak však Martin ve své roli exceluje. Jeho podoba uzurpovaného manžela je dokonalá a každý mu věří, že potřebuje zavraždit určitou osobu.

Jiří Kolář má úlohu možná ze všech nejtěžší. Nejdříve se musí za klavírem přizpůsobovat živelným zpěvákům z řad spoluherců, na konci potom v roli Šomodiho překvapí zralým hereckým rejstříkem zahrnujícím všechny souhlásky a samohlásky. Mladík je však natolik schopný, že se z toho zhroutí až po zavření opony zcela na konci představení. Pak ale (možná) vyskočí na své silné (možná) nohy, aby se s ostatními poklonil (možná) při vašem potlesku (možná). Protože v přítmí hlediště budete opět vy, naši milí diváci.

Děkujeme, děkujeme, děkujeme.


Ze zkoušek:
Níže uvedené řádky, doufáme, dodají protagonistům, které uvidíte na scéně, i určitý lidský rozměr, tak důležitý pro jejich identifikaci v civilním životě.

"V úterý 4. února vám všem přinesu konečnou verzi Kroketu."
Jakub Kolár nikdy není spokojen s konečnou verzí, takže jich vždy vrství několik za sebou. V případě Kroketu to ale přehnal.

"Já jsem na straně 15."
"Já 14."
"Já 18."
"A já 14,5."

Herci Pibimpap-Rizoto [nesklonn.]. Došlo totiž k tomu, že každý měl nakonec jinou konečnou verzi. Jediné, co nás drželo při životě, bylo vědomí, že konec je na straně 18 (respektive 19).