parkové komedii pro dva herce

---

V HLAVNÍCH ROLÍCH HRAJÍ:
Jáchym Šedý	...............	Libor ULOVEC
Wellmin, jeho sluha	...............	Jakub KOLÁR
Továrník Nývlt, továrník	...............	snad nebude potřeba

Napsal a režíruje: Jakub KOLÁR

Tak, a je to tady. Další premiéra souboru Pibimpap - Rizoto [nesklonn.]. Už bylo na čase, že? A z kymácivé paluby Prince brabantského se autor Jakub Kolár vrací zpět na pevnou půdu Mariánských Lázní. Takže by to mohlo být dobré. No..., nepředbíhejme.

Lavička (pracovní název - v budoucnu bude téměř zcela jistě jiný - pozn. autor) je totiž málo komediální a více dramatická než předchozí kusy Jakuba Kolára. O co v ní jde? O nerozhodnosti rozhodného člověka. (Kdo chápe, za mnou do zástupu - pozn. Pipkins). Jde o trauma muže, jenž se vrhá neohroženě a s plnou silou na cestu svým osudem, ovšem jeho chybou je, že si nevybírá pouze jednu, ale hned všechny cesty, které navíc, jak ukazuje naše hra, jsou cestami-přivaděči, cestami třetího až čtvrtého stupně důležitosti na hlavní dálnici života. (Panečku, ten to umí napsat, teď jistě máte dojem, vážení diváci, že jdete skutečně na DÍLO, a ne na nějakou tuctovou hru - pozn. Pipkins) Zmítání toho muže je zobrazeno v Mariánských Lázních, na lavičce a v souvislosti s ženou. Čili v běžné, sériové situaci. Převážnou část mužského publika může děsit, že se na jevišti neobjeví žádný z něžných pokladů souboru Pibimpap - Rizoto [nesklonn.]. No, on se objeví, ale jindy. Lavička je však mužská věc. Jde o syrovou záležitost.

Libor Ulovec pracuje se svou rolí Jáchyma Šedého, cukráře, střídmě, až dietně. Kdo zná kreace tohoto komického Godzilla (Vida, der Godzill, že by titán komiky? - pozn. Pipkins. Tak jest - pozn. Libor Ulovec.), jistě smekne. (Tak to ne, v klobouku do sálu nikoho nepouštíme - pozn. Pipkins.) Přesto dokázal z vodnatého hlávkového salátu své role vyždímat několik masitých červů-gagů. Dlužno dodat, že je servíruje vkusně upravené na ošatce moudrých úvah a reflexí s oblohou pohybových rajčat a dresingem mimiky. (Teda kdo tohle chápe, za mnou do zástupu. Jestli teda ještě někdo zbyl, kdo není v tom prvním zástupu - pozn. Pipkins.).

Jestliže Liborův part je vodnatý, pak Jakub Kolár máčí svůj dřevnatý celer Wellminova pojetí přímo do destilované vody. Tak je střídmý, tak je nevýživný. Ale nikoliv nezáživný! Je moudrý, chytrý, trpělivý a dokáže svému pánovi nejednou pořádně zatopit, ač je najat právě na opačnou činnost. (Chlazení? - pozn. Pipkins). Wellmin také působí jako mantinel, od nějž se kulečníková koule chaotického Šedého zmítání odráží do nejrůznějších směrů, málokdy však vpřed. Z tohoto pohledu je také nejasné, jak tato hra končí. Někdo si myslí, že nejasně, ale to je pohled povrchní, laický.

Vy, vyspělí diváci 21. století, poznáte, že hra končí naprosto jednoznačně. Jediné, co vás bude dráždit, bude to, že nebudete vědět, zda je to konec dobrý, nebo špatný. Myšleno pochopitelně ve vztahu k postavám, ne ve vztahu ke kvalitě díla. (Pochybnost o kvalitě díla si vyhrazuji pro sebe, neboť jsem skutečný mistr popichu, intelektuálních rýpanců a sarkastických šlehů - pozn. Pipkins). Autor se nechal slyšet, že konec je zdařilý. Po přitlačení Pipkinsem k bílé přerušované čáře na nástupišti stanice metra Karlovo náměstí z něj nakonec vypadlo, že konec je tragický. No, možná byl ovlivněn svou labilní pozicí. Každopádně je ale jasné, že by s těmi dvěma na konci představení nikdo neměnil, tak málo toho nabízejí. Takže je možné Lavičku brát i jako významné varování před nadcházející lázeňskou sezonou, i když kdo z vás, vážení zdraví a ohební diváci, potřebuje lázně, že? Nanejvýš tak dvě třetiny z vás, ne? Což je ovšem slušné procento, takže by Lavička nemusela hned zapadnout. (Mistr logických veletočů, tenhle Kolár, inu, moje škola. Jsem na něj pyšný, na pacholka - pozn. Pipkins)

Co říci závěrem? Vzhledem k tomu, že scéna je skutečně minimalistická (kdo zná okolí laviček v lázních, jistě nebude překvapen), je možné, že se protagonisté po představení vynoří ze zákulisí velmi brzy. Proto nebude nutné pochvaly (I kritiky, ne? To jsi nějak zapomněl, Jakube? - pozn. Pipkins. Zrovna jsem to chtěl napsat, když jsi do toho vpadl s tou svou poťouchlou kurzívou - pozn. J. K.) i kritiky v sobě dlouho dusit.

Ze zkoušek:
Níže uvedené řádky, doufáme, dodají protagonistům, které uvidíte na scéně, i určitý lidský rozměr, tak důležitý pro jejich identifikaci v civilním životě.

"Jestli ty umíš text, tak já ho taky budu umět."
Libor Ulovec si dává čtyři dny před představením chvalitebný závazek.

"Celou tu inscenaci předělám."
Jakub Kolár je rozpačitý z magnetofonové nahrávky prvního čtení Lavičky.