komorní detektivní komedie s holuby a finskou větou

---

V HLAVNÍCH ROLÍCH HRAJÍ:
Torwarsson (1), inspektor	...............	Jakub KOLÁR
Torwarsson (2), inspektor	...............	Jiří KOLÁŘ alternuje Martin PROKEŠ
Peggy, manželka Torwarssona (1)	...............	Kateřina HREČÍNOVÁ
Brownová, tajná agentka servírka	...............	Lenka NOVÁČKOVÁ

Napsal a režíruje: Jakub KOLÁR

Ano, po několika měsících k nepřečkání se opět objevují inspektoři Torwarssoni. Opět pouze dva a opět u svého největšího případu. Tentokrát jde o story velice zapeklitou. Když si totiž pozorně spočítáte postavy, zjistíte, že jich pro stavbu dobré detektivky skutečně moc není. Když navíc uvážíme, že minimálně jedna postava zahyne jako oběť, je jasné, že možnosti různých kombinací jsou mizivé. To je ovšem pohled vás, laiků. Ostřílený matador a virtuos psacího stroje Jakub Kolár uchopil tuto výzvu po svém - totiž geniálně. Zdánlivě nepoužitelnou úsečku detektiv (Torwarssoni) à podezřelý (Peggy) umně zalomil, nakrabatil, načechral a zaspirálovitěl. Zkrátka učinil šťavnatým a plnokrevným (Nepřeháněj - pozn. Pipkins, Nepřeháním, už jsi hru viděl? - pozn. autor, Ne - pozn. Pipkins, Tak mlč! - pozn. autor, Pipkins zmlkl - pozn. autor).

Při psaní Smyčky se Kolár vydal k samým kořenům detektivky. Tedy až do prostředního neogénu. V té době (2.600.000 - 2.000.000 let př. n. l. - pozn. Pipkins, Kdybys mne nepředběhl, byl bych to býval doplnil - pozn. autor) na Zemi existovalo tak málo „lidí“ (Je třeba psát Ramaphitecus, toho máš na mysli, viď, Jakube? - pozn. Pipkins, Kdybys mne nepředběhl, byl bych to býval taky doplnil! - pozn. autor), že na vytvoření klasické minimální čtyřčlenky „detektiv à podezřelý à oběť à pachatel“ bylo potřeba v ději obsáhnout území několika set čtverečních kilometrů. To jistě na přehlednosti tehdejších krimi nepřidalo. V rámci zachování hutnosti děje pak byli tehdejší autoři nuceni jednoho až dva členy zmíněné čtyřčlenky škrtnout (viz dílka “Kdo znečistil loučku?“ či “Ten, který zavedl ostatní zvířata k těm jedovatým bobulím dole pod skalkou“, autor neznámý, oblast dnešní Malawi, cca 2.456.873 let př. n. l., ústní podání). Odtud tedy Kolár čerpal. A čerpal tak, jak ho známe. To znamená dokonale, až na úplné dno. Prohloubil celkem mělkou charakteristiku postav a vnesl do tématu moderní psychologické prvky (Tam jich je víc než jeden? - pozn. Pipkins, No… - pozn. autor, Nezní to moc přesvědčivě - pozn. Pipkins, To je proto, že si teď nemůžu uvědomit, jestli jich tam je sedmnáct nebo pětatřicet - pozn. autor).

V hlavních rolích Smyčky viděli při premiéře 25. září 1996 kromě Kolára, jeho sestry Kateřiny, provdané Hrečínové a první naivky souboru Lenky Nováčkové, dosud neprovdané, i Jiřího Koláře, jehož zápis do srdcí diváků a divaček teprve čekal. Dnes můžeme již s jistotou říci, že se mu to povedlo.

Ze zkoušek:
Níže uvedené řádky, doufáme, dodají protagonistům, které uvidíte na scéně, i určitý lidský rozměr, tak důležitý pro jejich identifikaci v civilním životě.

Prášek si vezmu radši od Kačky!
Nemocný Jiří Kolář nedůvěřuje v souboji o místo v souboru Jakubovi Kolárovi.

Ale ten můj prášek s alkoholem nereaguje.
Jakub ubezpečuje Jiřího, že jeho (Jiřího) způsobu života ten jeho (Jakubův) prášek vyhovuje nejlépe.