komorní golfová komedie pro dvě dámy
|
|
|---|
|
V HLAVNÍCH ROLÍCH HRAJÍ: | |||
| Mary McDowellová | ............... | Jana HRADECKÁ |
|
| Lily Pilpudová - Kocinski, caddie | ............... | Markéta LUKEŠOVÁ |
|
Napsal a režíruje:
Jakub KOLÁR
Cadddie je hra, ve které si autor splnil sen všech dramatiků. Uvedl na scénu pouze a jen samé ženy. (Vynález ženy posunul lidstvo kupředu, z muže udělal člověka a v českém jazyce vysvobodil do té doby vcelku pufé příčestí minulé ze stínu skloňování - pozn. Pipkins.) Kdo zná činnost souboru Pibimpap-Rizoto [nesklonn.], jistě se vůbec nepodiví nad tím, že to byl právě
Divák by se neměl cíti ochuzen. A přesto na konci hry bude. Tak moc si Markétu Lukešovou a Janu Hradeckou oblíbí, tak dalece si na ně zvykne, tak hluboko bude vtažen do děje, a tak to má být. To je totiž ten pravý důvod, který vás nutí přijít znovu. Třeba i na jiné představení. Protože i v něm budou na jevišti hrát okouzlující dívky, bude se dávat příjemná a v přítmí hlediště budete v rolích diváků sedět opět vy - naši milí diváci. Děkujeme
Ze zkoušek:
"Ožeň se, Jakube!"
"Na támhletom rohu umřu."
Jakub Kolár, který tuto (nebo jinou) výzvu přijal, uchvátil a pokořil. Vždyť to měl snadné! Měl (a má) jako jediný k dispozici (hned vedle talentu, širokého rozhledu, vzdělání a jisté dávky neodolatelného a neoddiskutovatelné dávky odolatelného šarmu) dvojici ideálních hereček - umělkyň. Markétu Lukešovou a Janu Hradeckou. Dva květy, které se ve svých rolích neustále vyšlechťují a rozvíjejí, aby pak, až naplno rozkvetou a zavoní na prchnech, které znamenají svět, je obě váš pstlesk, vážení a milí diváci naši, dokonale pohnojil. Ovšem již teď vás můžeme uklidnit, že dívky neslezou z jeviště (Ale slezou! - pozn. Pipkins), jak je hra dlouhá. Role je nepustí. A vy je nepustíte. Tak se vám budou líbit. Markéta Lukešová hraje roli jednoduše. Tak, jak to hra vyžaduje. Lily je v textu nazývána "prostým a jednoduchým děvčetem". A tak ji Markéta i hraje. Jako děvče. Prosté a jednoduché. S jednoduchými, polopatistickými úvahami. Lily v jejím podání je spontánní, a přece střídmá. Přirozená, a přece spontánní. Střídmá, a přece přirozená. (Zde se jedná o tzv. psychologickou möbiuvsko-lewiscarollovskou logickou návaznost - pozn. Pipkins. ) Lily věří svému rozumu. Je to selský rozum. Ale ona neí selka. A přece mu věří. To je ukazuje nezkaženost toho děvčete. A právě toto "rurální" městké děvče je ve vleku své přítelkyně MAry McDowellové. Jestliže je Lily městská, tak Mary je velkoměstská, takřka aglomerální, v některých pasážích snad koketuje i přímo s megapolistností. ( Jedná se o tzv. newyorské, poruhrské či chicagsko-milwaukeeské pasáže - pozn. Pipkins.) Mary je exaltovaná, extrovertní, dekorativní, povrchní a hlučná. Zoufale hledá tu pravou image, se kterou by se mohla pustit do světa, ne již jako pochybující mládě, ale jako hotová, komplexní žena. Odhodila příliš všední přirozenosti a hledá něco umělého, je to přecijenom žena, že. Mění svá období jako ponožky. Nebo snad raději punčošky, je to přecijenom žena, že. A svět dospělosti zatím jen nesměle buší na dveře. Není netrpělivý, protože od dívek celkem logicky mnoho neočekává. Jana Hradecká se s rolí Mary vypořádala po svém, totiž výtečně. Dodala postavě několik zlidšťujících rysů: zhruba v půlce hry si dá zhruba dvacetiminutovou přestávku a při děkovačce jí lehce znachoví ušní lalůčky. Tzv. islandské období, ve kterém mluví islandsky, vynechá s ohledem na různorodost naší divácké obce. Několik diváků by textu zřejmě nerozumělo a náš soubor si nemůže dovolit si znesvářet byť jen sebemenší procento svého publika. Ovšem jestliže Jana někde ubrala, v ostatních případech vrchovatě přidá
Níže uvedené řádky, doufáme, dodají protagonistům, které uvidíte na scéně, i určitý lidský rozměr, tak důležitý pro jejich identifikaci v civilním životě.
Jana Hradecká radí Jakubovi Kolárovi ve chvíli, kdy si povzdechl, že neví, co dělat.
Markéta Lukešová se těžce nemocná prochází po Praze a je jí špatně. Naštěstí se nám podařilo ji přimět odbočit o ulici dřív.
