Napsal a režíruje: Jakub KOLÁR
Hudba: Libor ULOVEC a Csaba FARKAS
Klavírní úprava a doprovod: Jiří KOLÁŘ
Rok 1906. Mnozí z diváků si jistě pamatují, jaké to byly časy. Období velkého nedechnutí i zaslouženého odpočinku. Čas, který ač z fotografií se dnes jeví jako bezbarvý, či přinejlepším černobílý, byl posledním, jehož mnohotvárnost mohl proniknout jeden člověk. Například Cimrman, Pipkins ( Dík, Jakube - pozn. Pipkins), ale i Kolár. I když ten, jak známo, k tématu devadesát let mlčel. Teď však promluvil. Písní i prózou. Kus zmíněného světa umělecky uchopil a přenesl na prkna, která znamenají svět. A vybral skutečně to nejlepší, svět Mariánských lázní. Svět český, a tudíž Vám důvěrně známý, a zároveň svět kosmopolitní, a tudíž důvěrně známý Kolárovi.
Lázně kvasí a zároveň jsou ospalé. Autor zvolil ospalost. A to i ve chvílích, kdy děj eruptivně vrcholí (Jak? - pozn. Pipkins, Eruptivně, pozn. J.K.) To byl také jeden z důvodů, proč jsme do souboru angažovali
Herečka vyniká hlavně v monologických, dialogických, němých i písňových pasážích. Při ostatních na jevišti není, aby příliš nezastiňovala ostatní členy souboru. Například
Uvedené naopak vůbec nepoužívá
Svůj rukopis ovšem představení vtiskl i jeden z nejvěrnějších diváků souboru Pibimpap-Rizoto [nesklonn.] Csaba Farkas. Tento noblesní a nonšalantní kosmopolita (s maďarsko-slovensko-českým kulturním zázemím) dokázal s virtuozitou sobě vlastní uchopit někdy až ne příliš rytmický text Kláru Svobodovou do role Kiki Lopezové. Její neustále těžkými víčky přivřené oči evokují zmíněnou atmosféru dokonale. A nejen oči! I uši. Nos... Člověku se až chce zvolat, že Klára je ročník 1906, ale nakonec to nezvolá, protože na popsání Klářina výkonu slova nestačí.
Martina Prokeše, který je v souboru Pibimpap-Rizoto [nesklonn.] pionýrem a propagátorem tzv. "niterného herectví". Jedná se o typ herectví, které, jak sám interpret říká, "jde z tebe, vole!" Dlužno dodat, že postavu Volcrina (čti [volkréna]) pojal přesně v intencích zmíněného způsobu, převážně tedy prací peristaltiky střev a jemným "vrněním" vlásečnic.
Libor Ulovec. Svoji roli Tomského totiž hrubě tesá, především hlasem a slušivou ruskou papachou (Papouškem? - pozn. Pipkins. Papoušek je papagáj, ne papacha - pozn. J.K. Ach tak - pozn. Pipkins).
Kateřina Hrečínová v roli Fifi Lopézové působí také dobře. Herečka s již zralým výrazovým rejstříkem zaujme nejen dokonalou hrou obočí a rokokovou prací s vějířem, ale i tzv. "vandammovským" způsobem omdlévání (van Damme neomdlévá - pozn. Pipkins. Neomdlévá, ale to neznamená, že po něm nemůže být pojmenovaný způsob omdlévání! - pozn. J.K.).
Marek Hašpl a
Lenka Nováčková - těm to sluší! Spolu i každému zvlášť. Lenka je mladá, půvabná, roztomilá, svěží. Marek také, ale...po svém. Dohromady jim je mírně nad čtyřicet, takže i jejich herectví lze považovat za dospělé, zralé.
Jiří Kolář zasedl ke klavíru. Jednak proto, že u něj nechtěl stát, jednak proto, aby Krevní destičky doprovázel. Jeho prsty se po klávesách zmítají jako rapper epileptik. Je to jasné - Jiří roste ve hvězdu. Vlastně ani nevíme, zda je lepší jako hudebník nebo jako herec.
Jakuba Kolára a vyrobit tři hity (Libor Ulovec celých jedenáct!). I jemu bude tedy patřit váš potlesk, neboť v přítmí hlediště budete opět Vy, naši milí diváci.
Ze zkoušek:
Níže uvedené řádky, doufáme, dodají protagonistům, které uvidíte na scéně, i určitý lidský rozměr, tak důležitý pro jejich identifikaci v civilním životě.
"Fiki Lopezovy"
Souborný název sester Lopezových, který vymyslel Martin Prokeš.
"Souhlasím!"
Odpověď Kláry Svobodové na nabídku, zda by se nechtěla stát jednou z hvězd souboru Pipimpap-Rizoto [nesklonn.].