komedie z pláže

---

V HLAVNÍCH ROLÍCH HRAJÍ:
Pedro	...............	Jakub KOLÁR
Margaríta, jeho žena	...............	Majka LUKEŠOVÁ alternují Jana HRADECKÁ nebo Lenka NOVÁČKOVÁ
Juan	...............	Libor ULOVEC
Ernestína, jeho žena	...............	Jana HRADECKÁ alternují Majka LUKEŠOVÁ nebo Kateřina HREČÍNOVÁ

Napsal a režíruje: Jakub KOLÁR

Je tu opět Havana, hra, kterou Pibimpap - Rizoto [nesklonn.] bude hrát tak často, jak často se budou jeho herečkám rodit děti. Z tohoto pohledu by se dalo říci, že jde o hru motivační, z které musejí mít demografové radost. (Na minulém představení jsem ale v hledišti neviděl jediného demografa a to je pro tuto branži jistě nevalné vysvědčení. Fakt by mě zajímalo, co měli tak důležitého paralelního?! - pozn. Pipkins).

Začněme dvěma gratulacemi. Ne, třemi! Předně musíme pogratulovat Liboru Ulovcovi a jeho sličné ženě Helence ke zcela novému, čerstvému synu Tobiášovi. Však už také bylo na čase, aby se zjevil. Jana Hradecká má totiž pouze dcery, a navíc zatím nezadané, takže i když nejstarší ještě není ani devět let a nejmladší je sotva rok, zkušený psycholog-pozorovatel, za kterého se myslím mohu považovat (A já též. - pozn. Pipkins), zaznamená u Jany již první lehce nervózní mapování potenciálních nápadníků. No, u Tobiáše je na správné adrese. Chlapec je zdravě mohutný a roste z něho veselá (ale odpovědná) kopa. A je to také dítě štěstěny, neboť druhá gratulace míří přímo na něj. Ano, ten hoch má to štěstí, že má otce umělce. Otce herce. Otce Juana. Neboť v této roli je Libor v rozporu se svými kreacemi z minulosti uměřeně kvasný, kontrolovaně eruptivní, střídmě chtíčný (I když střídmý... Libor na jevišti žere papír, pokud vím, to má být narážka na jeho intelektuálštinu? - pozn. Pipkins). A jak víme od Goetha, v omezení se pozná mistr. Takže kdo chce, má možnost mistra v Liborovi poznat.

Naopak nijak se neomezovala Majka Lukešová: chtěla si dopřát těhotenství a mateřství, a má je. A proto jí patří třetí gratulace, stejně mocná jako ty předchozí. Chtěla si dopřát roli Ernestiny, a má ji. Chtěla si znovu připomenout ty slastné okamžiky skliznění (Sklízení, ne? - pozn. Pipkins. Ne, skliznění, skliznění je obdobím opakovaného sklízení. - pozn. autor. Máš pocit, že Majka je schopna cosi opakovaně sklízet? - pozn. Pipkins. Ano, ty rýpavý rype, potlesk stinného hlediště! - pozn. autor) potlesku stinného hlediště, a má... No, nepředbíhejme.

V roli Pedra jako nezvladatelné torpédo jeviště šněruje Jakub Kolár. Pracuje sice v mělkých vodách přímotopného herectví, tj. topí se přímo v textu, nikoli jako někteří jiní v jeho významech, ale o to je rejdivější, squashovější, ricochetovější. Naštěstí je jeho detonační síla a pohybová emergie ředěna mocnými doušky piva, které si interpret (v roli!!!) dopřává, a také jej čas od času ztluče Jana Hradecká, jež sice své jinak nespoutané emoce budí na jevišti ztěžka, ale když už procitnou, mají sílu pohybu tektonicklých desek. A Jana pracuje jako skutečně velmi čiperné plato, dalo by se dokonce říci, že v jejím případě nejde o tektonickou desku, ale o tektonický skateboard.

Na úplný závěr původně autor koncipoval báseň, kterou mu však jeho kolegové ze souboru smetli ze stolu, že se tam nehodí. Pochopitelně o ni ale nemůžete být ochuzeni, neboť ona jaksi ve zkratce sumarizuje to, o čem Havana je. Na konci hry si tedy představte pozvolnou stmívačku a do ní tato slova z reproduktoru:

A tmu. A pak potlesk (Váš). A děkovačku (naši). A odchod domů (společně, neb my jsme jedni z Vás). Uf. Ale že jsou to krásné verše, co?

Ze zkoušek:
Níže uvedené řádky, doufáme, dodají protagonistům, které uvidíte na scéně, i určitý lidský rozměr, tak důležitý pro jejich identifikaci v civilním životě.

"Už nebudeme zkoušet, teď to necháme uzrát!"
Všichni. Myslíme si totiž, že zrát může i skutečně malé množství umění.

" Rozhodl jsem se, že některé gagy na jevišti vypustím, neboť si na ně nevzpomenu."
Libor Ulovec umně zakomponovává svůj chronický zapomínací proces do procesu studia role.