komorní komedie z tanečního zákulisí

---

V HLAVNÍCH ROLÍCH HRAJÍ:
Mistryně, primadona	...............	Kateřina HREČÍNOVÁ
Growan, její manžel	...............	Martin PROKEŠ
Kaltz, její manažer	...............	Libor ULOVEC alternuje Jakub Kolár
Pipa Mlaska	...............	Lenka NOVÁČKOVÁ

Napsal a režíruje: Jakub KOLÁR

"Komedie Primadona jako nový kousek starého psacostrojtřasa Jakuba Kolára je skutečný dietní špíz neslaných nemastných mužských osudů nemilosrdně nabodnutých na ostrý rapír ženské dominance, intelektuální převahy a vůbec permanentní přesilovky hrané od začátku vztahu až do přestávky v podobě ovdovění jednoho z partnerů,“ tak nějak se vyjádřil měsíčník Časopis českých cementářů ve své kulturní rubrice, kterou sám Pipkins považuje za úžasnou. (Líbí se mi, že mě tam publikují, to se mi v České revue sporákoznalců stalo jen v silvestrovském čísle - pozn. Pipkins)

Tato složitost hry, kterou odhalili až první čtenáři, pak vedla k tomu, že herci chystající se ji ztvárnit špatně trávili. Na tomto místě se hodí speciální poděkování: a to Petře za nezadržitelný megahrnec plný schutěslupné smaženice!! Tento výtvor vyrobený z celé škály hub, které v rámci boje s panikou nesmí být už nikdy jmenovány, posadil herce ke stolu a role usadil k obrazu (režiséra). I díky tomu zakolísali interpreti od té doby už jen několikrát. Naposledy včera, když zjistili, že zítra je představení. (Kdy? Pokud to chápu dobře, pak nechápu, na co teď jdu. - pozn. Pipkins) Dokud je nezestabilněly houby v roli zátěže u kýlu, zmítali se herci často doslova jako příslovečné bárky na příslovečně rozbouřeném příslovečném moři.

Tak hned Jakub Kolár v roli Kaltze. Je třeba říci, že part mu vysloveně nesedl, takřka si na něj zasedl, a Kolár ve snaze setřást ho působil velmi neposedně. Což rušilo především všechny. Nicméně Jakub je herec urputný a nakonec Kaltze zhnětl do podoby, která se dosti blíží tvaru, na nějž se dá dívat od půl osmé do devíti večer jeden den. Což je vážení diváci zrovna váš úkol. Inu, přišli jste na kulturu. A kultura v Kolárově podání je makrobiotická - je, jako byste si ji šli koupit ve velkém do Makra a pak ji ještě viděli v bijáku.

Naštěstí si můžete odfrknout při pohledu na pro změnu „makabrózní“ herectví Martina Prokeše. Termín „makabrózní“ v tomto případě pochází z jeho dílničky a znamená, že divák při pohledu na jeho herectví v podstatě „maká na ambrózii ve smyslu, jako že se jí dotýká, ne?“. Ostatní znalci ze souboru podrobili tento Martinův termín analýze a leptání námitkami a nakonec se shodli na tom, že je varující. Ti nejodvážnější se šli podívat do Slovníku cizích slov a zjistili, že ambrózie je pokrm bohů či lahodný pokrm vůbec. Z toho usoudili, že Martin, když hraje Growana, je k sežrání, a houfně přestoupili do jeho školy. Neuvědomili si však, že divák v jeho pojetí na ambrózii pouze „maká“ čili se jí dotýká. No a kdy saháme na jídlo? Třeba když nám upadlo nebo když se nám zdá studené. Takže Martin je upadlý a studený. Ale s tím snad jeho herectví počítá.

Naštěstí naprosto taková není Kateřina Hrečínová v roli primadony. Ta je vztyčená, horoucí a masivní. Její nerozhodnost má charakter neúprosných pokynů lodivodů. (Doufám, že tohle je paradox, protože jinak to nechápu. - pozn. Pipkins) Rafinovaná práce s postoji ukazuje, že termín „dřevo“ dostal v jejím herectví nový obsah. Kateřina hraje jako eben, takže se nedivte, že kdo se s ní na jevišti potká, hned všechno vidí černě. Vám se však rozjasní zrak při pohledu na její gesta a malé sólíčko, jež lze považovat za pořádný kus kultivované umělecké flákoty podaný bez všech příloh rovnou z jatek výrazového tance (Toho se nebojte, vážení diváci, já tam taky chodím, někdy z nich vypadne třeba jen pouhá kližka či ždibec mletiny, ale mě to stačí, hodí se mi to, chci-li si občas zatančit jen tak ve své malé koupelně - pozn. Pipkins). Však také jde o snítku lahodných pohybů, jež mezi mysliveckými odboráři zdomácněla pod názvem Tanec laně u studánky a pod smrkem. Všimněte si také, jak citlivě pracuje interpretka se svým velkoplošným kostýmem a přestávkou. Tu použije v představení jenom jednu, ale zato na dvacet minut, což jistě, vážení diváci, oceníte.

Lenka Papáčová působí vedle Kateřiny Hrečínové mnohem živěji, impulsivněji a drsněji. Lenka taková samozřejmě normálně není, ale kvůli vám, vážení diváci, taková být zkusila. Koupila si velmi informativní Bezpečný průvodce nebezpečným Soho (Scotland Yard Publishing, Londýn 1880-2008, ročenka) a pustila se do studia fenoménu sohoského diblíka. Při práci s kšiltem uplatnila svoje zkušenosti s jinými kšilty. Pokud ho na hlavě mít nebude, má s kšilty negativní zkušenosti a nechce s nimi nic mít. Z toho je vidět, že Lenka nebrala trénink na lehkou váhu. Ani nemohla, neboť v jedné ze scén pračkovitě tančí s Martinem Prokešem v roli Growana, což se dá považovat za těžkou váhu a úkol vpravdě nelichotivý. Na konci tentýž Growan tančí krémovitě s primadonou Kateřiny Hrečínové, což lze považovat za úkol vpravdě lichotivý, takže se to vyrovnává.

A o to nám jde, působit vyrovnaně a působit vyrovnanost. Vaše divadlo Pibimpap - Rizoto (nesklonn.)

Ze zkoušek:
Níže uvedené řádky, doufáme, dodají protagonistům, které uvidíte na scéně, i určitý lidský rozměr, tak důležitý pro jejich identifikaci v civilním životě.

"Cele mě pohltil ten jedinej fór, co tam mám."
Martin Prokeš zastřeně kritizuje hru Primadona. Pro diváka je však důležitější to, aby byl pohlcený interpret včas vyvrhnut.

"Tyhle tři věty si nikdy nemůžu zapamatovat."
Lenka Nováčková má potíže udržet v hlavě nikoli nepodstatné procento své role. Na divadle je kouzelné to, že divák nemůže nikdy zjistit, které tři věty to jsou.