pokojová komedie s mnoha ženami

V HLAVNÍCH ROLÍCH HRAJÍ:

Harry Hill ............... Martin PROKEŠ
Henrietta, jeho choť ............... Lenka NOVÁČKOVÁ
Wellmin, sluha ............... Libor ULOVEC
Žonkyla, matka Henrietty ............... Markéta LUKEŠOVÁ
Gvendolína, 1. macecha Henrietty ............... Jana HRADECKÁ
Lukrécie, 2. macecha Henrietty ............... Klára SVOBODOVÁ
paní Storryová, zelinářka ............... Kateřina HREČÍNOVÁ


Napsal a režíruje: Jakub KOLÁR

Pokoje s tchyněmi se mohou pochlubit tím, že jde o první hru divadla Pibimpap-Rizoto [nesklonn.], u níž byly zkoušky natáčeny dokumentární kamerou. Na svědomí to má Míša Nováková, jedna z našich nejvěrnějších divaček a zároveň dcera jedné z našich nejvěrnějších divaček a jednoho z našich nejvěrnějších diváků. Čest její odvaze a trpělivosti! Tím se samozřejmě nenaráží na její dcerovství, respektive divákovství, ale na srdnatost, s jakou se pohroužila do veskrze uměleckých zkoušek Pibimpap, ač ji od masy drtivé herecké kvality dělila jen titěrná kamera. Takže čest i kameře a jdeme dál!

O čem Pokoje s tchyněmi jsou? O věčné a nezastavitelné moudrosti moudrých žen, před kterou lze utéct, ale rozhodně je nutné s ní počítat. Neustále, donekonečna. A není to takové to počítání, při kterém usnete. (Samozřejmě, tchyně nejsou žádné ovce, natož ovečky - pozn. Pipkins) Naopak jde o burcující počítání, které spočinout nedovolí, i když únavné je, to tedy ano. Proto režisér nelenil a únavu se snažil po vzoru sportovních trenérů rozložit na co největší počet hráčů, respektive tedy herců a hereček. Samozřejmě mohl po vzoru hokejových koučů (To by mě zajímalo, jak vypadá takovej hokejovej kočár - pozn. Pipkins) střídat v průběhu představení celé pětice, ale to by soubor Pibimpap musel mít víc herců. Nemá, protože kritéria, která musí takový interpret splnit při nástupu, a nároky, jež musí snášet dál, jsou tak nepředstavitelně vysoké, že jim dokáže vyhovět jen skutečná hrstka opravdových odvážlivců a odvážlivek, jejichž talent je tak olbřímí, že ho už ani nechtějí nosit a zbavují se ho rozdáváním vám, vážení diváci.

Tak hned Lenka Nováčková. Kde by dnes se svým talentem byla? (Dál - pozn. Pipkins. Ne, Pipkinsi, nebudu pokračovat dál a hezky se u Lenky zastavím - pozn. J. K.) V Národním divadle! Ale nehrála by tam. Ona přece není ničí pastorkyňa ani furiant, ona je vaše roztomilá Mateřídouška a vaše tak zkoušená Henrietta. Posledně jmenovanou postavu lehce črtá vzdechy, nádechy a výdechy, pak přidá nečekaný řev. Čili pracuje s hlasem! Pak odejde a přijde. Čili pracuje s pohybem! Na konci představení je pěkně unavená. Čili pracuje! Člověk se ani nediví Harrymu, že si ji vzal.

Martin Prokeš však hraje postavu Harryho tak, že se tomu člověk někdy diví. Ale to je přesně v intencích scénáře! Martin je schopen hrát v různých intencích, nejraději má ty profesionální, tzn. hraje s cílem dostat za svůj výkon odměnu v penězích nebo aspoň v naturáliích. Pibimpap se tedy rozhodlo platit mu v dieselelektrických lokomotivách, ale na tu první si Martin ještě nevydělal, to tedy ne. Ale ještě 312 až 451 podobných rolí, a už aby si pokládal k výplatnímu okénku koleje.

Markéta Lukešová hraje náročnou roli Henriettiny matky s gustem, a proti němu jak známo žádný dišputát. Čili rozmlouvat jí to nebudeme. To by také byla chyba, protože Markéta je dvojnásobná matka, a může tedy čerpat z vlastních dvojnásobných zkušeností. K čerpání používá metodu Archimedes, spočívající v tom, že čerpající se do čerpané matérie vrhne obrovskou rychlostí v podobě šutru a tuto v podobě gejzíru vychrstne na adresáta, což jste opět vy, vážení diváci. Tento způsob nelze použít třeba u hustého medu, ale v herectví je naprosto běžný. (Herec vpadl do a vypadl z role, že? Znám, znám... - pozn. Pipkins)

Klára Svobodová má úlohu těžší, hraje totiž matku nevlastní, dokonce úplně nevlastní, tedy ani ne svojí, ani ne Henriettinu. Klára si však s partem pohrává tak, jako by se nevlastní matkou narodila. A to je jistě pěkné. Navíc způsob, jakým se kočkovitě plíží ke dveřím, dává vzpomenout na slavnou dětskou hru cukr-káva-limonáda-čaj-rum-bum, takže i ti, co mají rádi folklor a jsou zklamáni, že nehrajeme v chodských krojích, si díky Kláře přijdou na své.

Jana Hradecká je dokonce trojnásobná matka, ale protože také hraje macechu, čerpala zkušenosti spíše z pohádek. A těch má doma spoustu. V tom množství ovšem rostlo nebezpečí, že sáhne v knihovně vedle a bude se učit třeba z Pohádky o pejskovi a kočičce, kde se o nevlastních matkách nepíše dokonce ani mezi řádky, ale úkol zvládla na výbornou: Zimní pohádka Williama Shakespeara, kterou při studiu znehodnotila svými zvýrazňovači, je pro herce základní kámen jeho vzdělání, ať už hraje cokoli.

Wellmin Libora Ulovce je sluha každým coulem - šířkovým i výškovým. Libor se soustředil především na úspornost, neboť každý sluha šetří silami, protože ví, že může být kdykoli zavolán do služby. Původně Libor uvažoval o tom, že by ohluchl, aby právě zavolán být nemohl, ale když se dozvěděl, že písemné a jiné optické pochvaly jsou v Pibimpap-Rizoto [nesklonn.] tabu, rozhodl si svůj ohrožený smysl zachovat. A udělal dobře, protože jeho pojetí lokaje je chvályhodné. Způsob, jakým servíruje občerstvení, nese všechny znaky vrcholového tenisu, způsob, jakým sklízí ze stolu, je v ovocnářských oblastech považován za elitářský, až buržoazní.

Kateřina Hrečínová pojala paní Storryovou jako oslavu anglického venkova, kde žije madam Marplová, otec Brown a spousta zvířat a květin. Její rustikální, ničím nekomplikovaný pohled na věc ukazuje, že mezi předplatitele Timesů, Newsweeku či časopisu Nature tato žena rozhodně nepatří. Ale Života včely a Koňských listů má všechny ročníky - a to je rozhodující. Ví, že svět je nejkrásnější ze sedla koně a že kdo je pilný jako včelka, pro pírko i přes plot skočí. Hrečínové Storryová je tedy moudrá a příjemná osoba, od které je kupovat květák opravdový požitek. Na malém půdorysu Kateřina dokázala postavit vysokou věž svého hereckého umění, která se sice díky své vertikále povážlivě kývá, ale hra skončí dřív, než se vlastní vahou sesune.

Mějte se hezky, naši milí diváci. Děkujeme.

Ze zkoušek:
Níže uvedené řádky, doufáme, dodají protagonistům, které uvidíte na scéně, i určitý lidský rozměr, tak důležitý pro jejich identifikaci v civilním životě.

"Hysteps? Co to je?"
Lenka Nováčková se podivuje nad názvem léku, který dle pamětnic Jany Hradecké a Markéty Lukešové nechyběl v kabelce žádné spořádané matky.

„Hele, protože ten text už fakt umim, dovol mi ho ještě dneska naposledy číst."
Martin Prokeš chce vzdát hold svému nenáročnému partu. Bohužel však používá rozhlasovou metodiku, kde je nějaké memorování role vůči textu skutečně spíše nehezké.