hudební lázeňská komedie ušitá na míru

---

V HLAVNÍCH ROLÍCH HRAJÍ A ZPÍVAJÍ:
Nulla Lichá, hraběnka	...............	Jana HRADECKÁ
Julinka, její dcera	...............	Lenka NOVÁČKOVÁ
Lukáš Clifton	...............	Martin PROKEŠ
Hector Bencroft	...............	Jakub KOLÁR
Claudie Bancroftová, jeho žena	...............	Markéta LUKEŠOVÁ
odporný pan Mulnaby	...............	Libor ULOVEC

Napsal a režíruje: Jakub KOLÁR

Hudba: Libor ULOVEC
Klavírní úprava a doprovod: Jiří KOLÁŘ

Druhý díl Kolárovy "lázeňské" trilogie (první díl "Krevní destičky", třetí "Veliký podzim") je skutečně to, na co už čekáte. Zatímco "Krevní destičky" byly roztomilé, u "Šicích strojů" divák skutečně chvílemi neví, která bije. A je to jeho chyba! (Diváka nebo Kolára?- pozn. Pipkins. Ééééé...Necháme to takhle, jak je to napsaný. - pozn. J.K.). Měl víc studovat Molièra. Kolár totiž z něho čerpal. A to hlavně tím, že jeho hra je samý příchod/odchod. Navíc záměna osob, přestavby...Uf, to tu ještě nebylo (No, uvidíme, jestli to náhodou nebylo dobře! - pozn. Pipkins). a k tomu ten název. Divák bude celé dny dumat, proč zrovna "Šicí stroje". Ale to je normální, dumali mnozí herci. A nic nevydumali, to však jen tak na okraj... "Šicí stroje se tedy hra jmenuje proto, že:

"jako se tam ty vztahy těch dvoji jako furt pářou a zase sešívaj"
(autor)

"je to magor, ten Kolár"
(ostatní)

"chtěl jsem zlomit Singera o sponzorství"
(autor)

"je to magor, ten Kolár"
(Pipkins)

Z toho je vidět, že titul hry je skutečně mnohovrstevnatý. Hra už méně, ale toho si obecenstvo, o které nám jde především, ani nevšimne. Všimne si však zpěvu. Ten tedy totiž je - ten zpěv!

Kolár zpívá jako blázen (Pochopitelně v tom nejlepším smyslu slova. - pozn. J.K.), Lenka okouzlujícně a Prokeš jako vždy (Berte to spíše jako pozvánku, než jako varování, ten chlapec je skutečně to skoro nejlepší, co vás může večer v divadle potkat. Až skončí, řeknete si: No konečně! - pozn. Pipkins. Řeknete si: No, konečně talent! - pozn. M. Prokeš). Libor Ulovec, darmo mluvit. To je prostě zpěvák! A ty texty...a hudba! Ale hlavně texty, TEXTY, TEXTY, TEXTY!! Hlavně to tedy dělají ty texty. Takže nechme Libora Liborem a vraťme se k písním.

Je jich méně než v "Krevních destičkách", jsou podivnější, jinak aranžované, a navíc nahečmané v první polovině hry. To proto, že v té druhé je děj tak dynamický, že by se vněm zpěvák ani nestačil nadechnout. Někteří herci dokonce svůj part hrají na kyslíkový dluh, naštěstí bezúročný.

A pak tu jsou ještě Jana Hradecká a Markéta Lukešová, těm rok 1907 vysloveně svědčí. Kostýmy jim sluší, práce s vějířem je úchvatná (Studijní pobyt v Nizozemí mezi větrnými mlýny se vyplatil. - pozn. Pipkins. Také má nejaplné poznámky jako Kolár, ale jak jsou ty jeho elegantní a duchaplné, přímo hladké a ne jako ten štěrk od Jakuba! - pozn. J.S.& M.L. Že jsem to já osel nevymyslel první! - pozn J.K.), kultivovanost začátku století je jim opochopitelně vlastní už od narození (Dívky jsou pochopitelně mladší. - pozn. J.K. To je přesně ten štěrk, o kterém jsme mluvily! - pozn. J.S.& M.L. Že jsem já osel raději nemlčel! - pozn J.K.).

Jiří Kolář v roli klavíristy a občasného číšníka je též třída. Přímo dělnická. Ano, z těchto kořenů Jiří vyrůstá. A nestydí se za to, takový je to člověk. Umí hrát na kytaru, klavír, rugby. to ani Rachmaninov nedokázal, ani Mozart. A to ten první byl Sergej Vasiljevič a druhý wolfgang Amadeus, kdežto Kolář je jenom Jiří!

Ze zkoušek:
Níže uvedené řádky, doufáme, dodají protagonistům, které uvidíte na scéně, i určitý lidský rozměr, tak důležitý pro jejich identifikaci v civilním životě.

"Nejseš žádnej Hanák!"
Markéta Lukešová hodnotí fyzickou přitažlivost Jakuba Kolára podle vlastních, nepochopitelných měřítek.

"Člověče, já to neudejchám. Mám pocit, že se mi zmenšuje kapacita plic."
Libor Ulovec vysvětluje, proč ani na jedné zkoušce nedokázal zazpívat poslední verš své písně, i když usilovně vzpomínal.